Kočka ve sprše

Nenechte se zmýlit, tou kočkou nemyslím sebe... 

Chtěla jsem jít spát, ale nedalo mi to. O tenhle zážitek se s vámi musím podělit. Ještě teď, dokud jsou emoce čerstvé.

Vždycky jsem byla spíš čoklomil. Kočky mě moc nebraly. Možná proto mě osud poslal do chalupy, kde žijí hned tři kocouři. Kočky, jako živočišný druh, jsou známy svou čistotností. Jeden z kocourů, říkejme mu pracovně třeba Mourek, se rozhodl, že je natolik v tomto oboru kvalifikovaný, že je kompetentní provádět inspekce. 

Člověk, říkejme mu pracovně třeba já, se jde osprchovat. Už tak je nervózní, že se v koupelně nemůže nejen zamknout, ale dveře ani nejdou pořádně dovřít, nicméně bleskurychle ze sebe strhne oblečení a skočí do vany. Vyladí vodu na velice příjemnou teplotu a dá se do mytí své bujné hřívy. A teď!

Dveře se s vrznutím otevřou. Už se ale nezavřou. Hodím k nim rychlý pohled. Mourek. Již v tuhle chvíli vrní blahem. Dveře zůstávají stále otevřeny. Teď někdy by se měl vrátit pán domu. Kurňa! Kocour, stále spokojeně vrnící, vyskakuje na stoličku u vany, hlava čouhá přesně přes okraj vany a čumí. Já, nahá, mokrá, sedící a ze všeho nejvíc patrně momentálně připomínající Tarzana, mu čumění oplácím. 

Smyju šampon, lítají ode mě kapičky vody, Mourek je chytá. Pak ho to přestane bavit, tak sleze ze stoličky a lehne si na kobereček, jako by mi tím chtěl naznačit, že jsem už dostatečně vymydlená, tak ať laskavě lezu ven. Jenže to není jen tak! Celá akce se musí pečlivě promyslet... Vypínám vodu, skáču z vany po ručníku, zabalím se a zavírám dveře. Uffff. Pohled na kocoura. Ten jako by říkal: hrabe ti?

Další metou je rychle se osušit a zapyžamkovat, než někdo zase otevře dveře. Vlasy mám mokré, crčí z nich voda, jdu si je osušit. Kocour opět skáče na stoličku a vlasy loví. Jakmile už nemá co lovit, jelikož jsem kadeře zabalila do ručníku, jde prozkoumat, jestli jsem po sobě dostatečně umyla vanu. Skočí tedy do ní, připomínám, že ještě neustále vrní, a opět čumí. Ne ale příliš dlouho. Všiml si totiž, že jsem si špatně utřela nohy a jde tuto fatální chybu napravit. Vyskočí na okraj vany, ten mu uklouzne, a tak jede jako po skluzavce zpět do mokra. Teď už nečumí, ale zírá. Je to ovšem kocour zkušená, nějaká vana ho nerozhází, pokus opakuje. Konečně se mu povede kluzkou a vlhkou past opustit a vrhá se mi k nohám. Poctivě každou kapičku vody obětavě nasává do svého vlastního kožichu. Takový je to, vážení, gentleman. Celý vyčerpaný opět ulehá na kobereček.

Takže, přátelé, prosím vás snažně, sprchujte se pořádně, ať s vámi ten váš kocour nemá tolik práce jako se mnou.